O mravenečkovi

15. ledna 2011 v 20:38 | Zdebra |  Skládáme příběh
Tentokrát je tu pohádka, kterou jsem složila na fóru s Gabčou. Původně to mělo psát víc lidí, ale nikomu se do toho nechtělo. A opět to je pro ramba.


Byl jednou jeden mravenec a ten, když se vracel z odpolední šichty, našel u cesty nedopitou láhev od Finladnie...
"Co je to za lektvar?" podivil se a začal si láhev prohlížet. "Vodka of Finland? To bude asi něco ve finštině." řekl si a zkoumal láhev dál.
Nakonec ho napadlo ochutnat, lahev naklonil a trochu se napil. No, byl to jen malý mravenec, takže účinek se dostavil téměř okamžitě...
"Já su malý mravéneček!" začal si prozpěvovat, když se vracel domů. Motala se mu hlava, takže šel jinam, než si myslel...
Za chvíli se mu začali plést i nožičky a jazyk, zato hlas mu zesílil...brzy začal zpívat tak příšerně, že vše živé, co bylo v doslechu se dalo na zběsilý útěk s výkřiky..."Pomoooc, přijela Anett!!! Spas se kdo můžeš!!"

Celé mraveniště bylo vzhůru nohama. Malincí mravenečkové začali brečet, ale jejich chůvy tvrdě spaly, jelikož měly na uších sluchátka, přes která neslyšely. Venku se všichni zděsili, když viděli mravenečka, jak se motá a chodí dokolečka.
Nakonec ho s největším odporem a zacpaným aspoň jedním uchem, aby nemuseli naplno poslouchat ten příšerný jekot, chytli za všechny jeho nožičky a naložili ho na střechu nejblížšího auta, které projíždělo kolem...
Mraveneček najednou usnul. Mávající mravenci byli zmatení, jestli se mu něco nestalo. Šéf mraveniště pro jistotu dal rozkaz Mravenci Hubertovi, aby jel na koloběžce za tím autem.

Hubert si nasadil na hlavu helmu a vystartoval jak nejrychleji mohl. Auto jelo sice rychle, ale naštěstí jen 5 km, takže i když Hubertovi zpočátku ujelo, nakonec ho úspěšně našel zaparkované před Kauflandem. Opatrně se přiblížil k autu a podíval se na mravenečka. "Otíku? Spíš?" zeptal se. "Fuj, ty páchneš, cos to pil?" lekl se, když se nad něj naklonil, až spadl z auta na zem.

Otík se probral, připitoměle se na Huberta usmál, sáhl do kapsy a vytáhl nedopitou Finlandii. Podal ji Hubertovi a řekl mu: "tohle, ochutnej". Hubert chvíli váhal, ale nakonec si taky přihnul.
"Otíku, ty piješ?" zeptal se Hubert. "Ne, jen jsem šel domů, když mi Zora dala kopačky... ta od červených." odpověděl Otík a rozbrečel se. "Vidíš? Já ti to říkal, že si s červenou nemáš začínat!" řekl Hubert a čekal, až Otík sleze z Auta.

Otík slezl, kouknul skelným zrakem na Huberta a řek: "a měl jsi pravdu". "Jj, pokýval Hubert, měl...a na to se napijem". A oba si znovu mohutně přihnuli. Otřepali se a za dvojhlasného zpěvu vyrazili vstříct neznámému dobrodružství, neboť jim bylo jasné, že lahev nedají z ruky dokud nebude prázdná. Z toho následně vyplynulo, že se tudíž druhý den nemůžou ukázat v práci, jelikož by je vyhodili.

Šli hlubokým lesem, kde během pár hodin zavládla tma a přepadla je banda lesních mravenců. "Co tu chcete, vetřelci? Tohle je naše teritorium!" vyptával se náčelník Velká Hlava. Malí mravenci neměli strach. Vesele okolo nich tancovali. Ostatní nechápali, co se děje a proč se nebojí. "Tihle hoši mají asi pro strach uděláno" prohodil jeden z lesních mravenců směrem k Velké hlavě. Velká hlava se podrbal na hlavě a přiblížil se k tancujícím mravencům, aby si je lépe prohlídl. Vzápětí však ucukl, protože ho ovanul jejich dech, až se mu z toho zvedl kufr (žaludek) a zamotala hlava. "Asi pašují nějakou biologickou zbraň" prohlásil nakonec, opíraje se o strom, aby neztratil rovnováhu, neboť mu bylo pořád ještě dost zle. "Vydejte nám vaše zbraně!" poručil jeden z lesních mravenců. "Pif paf!" namířil Otík na mravence spojenými ukazováčky. "Myslím, že to nebude zbraň." Pošeptal náčelníkovi jeden nenápadný starý mravenec, který dříve pracoval v protialkoholické léčebně. "Svažte je!" poručil Velká Hlava. Jenže malí mravenci se těm lesním motali pod nohama a nešli chytit.

Nakonec byli Ti lesní už tak unavení, protože nebyli zvyklí moc pracovat, ale jen přepadávat chudé pocestné, že to vzdali.

Naši dva ochlastové se zatím nějak vymotali s lesa a došli na silnici, která se opravovala. Lehli si na zem a tvrdě usnuli. Ráno nastoupili dělníci do práce a dvou chrápajících mravenečků si samozřejmě nevšimli. Arnošt Makáč nastartoval svýho Ferdu, jak říkal svému pracovnímu nástroji, šlápl na plyn a milé mravenečky přejel parním válcem...vůbec je to nebolelo, protože v krvi měli ještě tolik alkoholu, že než si vůbec uvědomili, že se něco děje, tak už bylo po všem. No, ale je to pohádka a ta by měla skončit dobře, takže vězte, že milí mravenečkové se dostali po své smrti do nebe a tam ukecali andělíčky, aby jim odpustili a ještě je propustili na zem, protože musí ještě moc a moc pracovat. Andělíčkové se nad nimi nakonec slitovali, protpustili je a mravenečkové se zapřísahali, že už nikdy nebudou pít! Jestli to splnili, to netuším...;-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jilliane | Web | 17. ledna 2011 v 17:30 | Reagovat

skvělý příběh :)
láhev od Finladnie..heh :D

2 Zdebra | Web | 17. ledna 2011 v 18:07 | Reagovat

[1]: a nejlepší je, že ju ten mravenec dá do kapsy :D

3 kartáč | E-mail | 12. listopadu 2011 v 14:54 | Reagovat

vaší představivost bych chtěl mít pište dál rád si to přečtu a díky za tuto stránku váš fanoušek kartáček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________