Doporučuji:
_____________________________________________________________________________


O zatoulané žížale

8. ledna 2011 v 2:19 | Zdebra |  Pohádky, příběhy
Rambo chtěl pohádku, tak jsem napsala nadpis. Pak jsem si řekla, že něco napíšu. Vznikla tahle blbinka. Najednou mi to psaní jde. Ale když chci psát povídku, tak to najednou nejde. A to jsem na skypu psala souvisle.


Byla jednou jedna žížala Mařenka a ta měla ráda dobrodružství. Jednoho dne se s kamarádkama vydala na výlet k nedalakému hnojišti. Po cestě potkaly kamarádku stonožku, která se k nim přidala. Najednou narazily na tvrdou hlínu a nemohly se dostat dál. Rozhodly se, že se rozdělí a najdou nějakou cestu. Žížala Mařenka šla s žížalákem Pepou, kterému se líbila. Snažil se jí dvořit, ale nedařilo se mu to. Mařence se líbil žížalák z vedlejší kaluže. Jenže ten byl ženatý. Kde se vzala, tu se vzala jedna slípka. Hned si to hnala k Mařence, ale Pepa vzal Mařenku a schoval ji do tajného tunelu. Bohužel mu slípka uklovla kousek zadní části těla.

Mařenka byla vyděšená, až vzala nohy na ramena a utíkala, co ji síly stačily. Jenže na konci tunelu byl kohout, který jí málem vypíchl oči. Musela se vrátit, jenže v tunelu objevila další chodbičku. Jelikož byla zvědavá, šla tam. Nic zajímavého tam nebylo k vidění. Jenom samé kořínky, občas nějaký kamínek. Každá cestička, po které se vydala byla stejná, až se ztratila. Zoufalá Mařenka marně volala Pepu. "Perkele, měla jsem si s sebou vzít mobil nebo GPS!" nadávala. Bylo jí to houby platné. Plakala, křičela, ale nikdo ji neslyšel. Večer se rozhodla, že se zkusí vyspat, že je to třeba jen sen. Nebyl to sen.

Ráno se žížala vzbudila a byla pořád v koncích. Rozhodla se, že zkusí najít cestu. Jak si tak kráčela, najednou uviděla světlo. Rychle běžela a uviděla hnojiště, kam plánovaly žížalí kamarádky jít. Bohužel tam žádnou z nich nepotkala. Byli tam hnusní slimáci a jeden žížalí gang, kterého se všechny žížaly v okolí bály. Chvíli se procházela a nakonec se rozhodla jít zpátky domů cestou, kterou zná.

Po únavných 666 metrech se jí rozzářily oči. Uviděla Pepu, který ji celou dobu hledal. "Ahoj Pepo! Kde se tu bereš? Kde jsou ostatní?" uvítala ho. "Celou dobu tě hledám. Měl jsem strach, že tě chytil rybář!" objal ji. Byli rádi, že se našli. "A kde jsou ostatní?" zeptala se Mařenka. "Ále, holky šly domů, bály se. Znáš je." odpověděl. "Typické, primadony jedny!" usmála se. "Miluji tě." pravil Pepa. Mařenka se začervenala. Podala mu ruku a vyrazili domů. Za dva měsíce byla svatba a měli spolu hromadu žížalátek.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenule | Web | 8. ledna 2011 v 9:45 | Reagovat

jak se žížaly mohou obejmout? :D

2 Zdebra | Web | 8. ledna 2011 v 14:09 | Reagovat

[1]: normálně jako v pohádce :D

3 Evelin | Web | 8. ledna 2011 v 14:21 | Reagovat

Jé, to je ale romantické! :D
"Žížalák z vedlejší kaluže"... :D některé ty výrazy vážně stojí za to.

4 Katka | 17. dubna 2016 v 18:26 | Reagovat

Kriste pane!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama