Doporučuji:
_____________________________________________________________________________


Introverti

4. října 2013 v 20:14 | Zdebra |  Proudění myšlenek
Většina lidí vidí introverty jako podivíny, co se straní lidem. Myslí si, že nemají zájem o jakoukoliv komunikaci. Jenže to vidí jen povrchově. Nezabývají se tím hlouběji. Možná se tím zabývá jen někdo, koho to opravdu zajímá. Např. psycholog. Ale i ten může někdy navádět introverty, aby se chovali jako extroverti.


Je pravda, že introverti můžou být podivíni, ale to mohou i extroverti. Introverti mají většinou koníčky, které nejsou moc rozšířené. Někteří poslouchají hudbu, která není moc hraná v rádiích, ale to též mohou i extroverti. Mají svou hlavu a neřídí se stádem. Umí být sami se sebou. Než něco řeknou, předem si to promyslí. Mohou se vyhýbat telefonátům a upřednostňovat písemnou komunikaci. Neumí si hned na počkání vytvořit názor, aniž by si to nějak prověřili a promysleli. Když se na ně s odpovědí spěchá, mohou zablekotat nějakej nesmysl, kterej nikdo nepochopí, později vám však mohou napsat něco smysluplnějšího. Většinou jsou vytrvalejší než extroverti. Všímají si detailů, které oku extroverta mohou uniknout. Potřebují svůj osobní prostor, do kterého pustí jen lidi, se kterýma se cítí dobře. Pořád máte pocit, že jsme podivíni?

Není pravidlem, že introverti stále mlčí. A nemusí se řídit tím, co je výše zmíněné. I v introvertovi může být kousek extroverta. Já jsem třeba podle posledních výsledků jednoho testu 27% extrovert. Ale znáte ty testy... u některých otázek na člověka můžou sedět obě odpovědi, takže to pak může být zkreslené. Možná by to mohlo být tak 30 %.

Ale vrátím se zpátky k tomu druhému odstavci a pokusím se to trošku rozepsat z mého pohledu. Jo, introverti si všechno rozebírají do hloubky. Zatímco extrovert už během pár minut zapomene na předchozí konverzaci, introvert to v myšlenkách stále hodnotí. Často je i obtížné se pro něco jen tak rozhodnout. Rozhodně bych to nenazývala retardací. Nemůžeme za to, že v mysli lidí je uspěchaná doba.

Neobvyklé koníčky nemusí být přímo jen pro introverty, ale většinou se vyskytují v malém množství. Například učení se cizích jazyků, které nejsou nejrozšířenější. Když v okolí řeknu, že se učím finštinu, všichni na mě hledí jak na zjevení a nechápou, co mě to popadlo.
Poslouchám metal a mezi metalisty jsem poznala dost introvertů. Na festivalech se neopíjím. Zatímco většina lidí tam jde jen kvůli chlastu a lidem, já tam jdu především za hudbou. A samozřejmě se těším i na pár známých. Ano, i introverti můžou jezdit na festivaly. Když jsou mezi lidma, se kterýma se cítí dobře, tak jim větší davy nevadí. Mohou se tam cítit dobře. Ale davy v obchodech a na ulicích mohou peklo.
Když jsem sama, tak se dokážu zabavit. Raději si počkám na autobus delší dobu, než ho na poslední chvíli doběhnout a pak se v něm potit a být rudá jak rak.
Vyhýbám se telefonátům. Zásadně nikomu cizímu nevolám. Cizí čísla si nejprve ověřím na netu. Pokud někdo něco potřebuje, zavolá znovu a nebo napíše. Radši všechno řeším buď osobně a nebo písemně. A proč se vyhýbám telefonátům? Neumím rychle odpovídat. Když mi někdo po telefonu položí nějakou otázku, za sekundu už slyším "Slyšíme se?", "Jste tam?" a další dotazy, které mě ruší.
Když mi někdo něco řekne, a chce vědět, co si o tom myslím, většinou nevím, co říct. Je to na mě moc hrr. Proto se většinou spoléhám na nějakou univerzální odpověď, která je ale pravdivá. Když někdo dlouho mluví, tak přikyvuju, aby bylo vidět, že poslouchám. To, že jsem ticho, znamená, že poslouchám a zpracovávám údaje na vytvoření nějaké odpovědi. Jenže jak si tak formuluju v hlavě, co říct, pak už je další téma a už je mi blbé to říct tak pozdě. A nerada skáču někomu do řeči. Abych nebyla za retarda, tak raději mlčím a dál přikyvuju. Zato písemná komunikace... Tam si člověk může všechno předem promyslet. Nesmysl po sobě před odesláním smazat a upravit. Taková vymoženost u mluvení není. O to víc pak někomu mohl zahltit konverzaci. A když je to dlouho bez reakce, tak se pak cítím blbě. Když už něco napíšu, tak očekávám reakci snad asi na všechno. Ale zase chápu, že když mně někdo píše jednu větu za druhou, tak někdy nevím, co na to říct/napsat.
Jo, kdyby mi někdo četl myšlenky... to by si ťukal na čelo, jak vedu vnitřní monolog a odskakuju od tématu k tématu. Najednou si moje hlava může vzpomenout na něco rok (i víc let) starýho...
Vidím to, co většina lidí nevidí. Tím myslím detaily, ne nějaké halucinace. :D

A ještě jedna poznámka:
Spousta lidí si myslí, že introverti nevnímají okolí. Ale tak to není! To, že nejsou slyšet, neznamená, že nevidí a neslyší. Oni vnímají mnohem víc. A určitě to jsou psychicky nejsilnější jedinci, jak se neustále setkávají s nepochopením. A rozhodně introvertům neříkejte "Mluv!" a "Jsi moc zamlklý/á", to by pro ně mohla být i urážka. Dokážete si představit, že by někdo extrovertům neustále říkal, ať jsou ticho? Tím nemyslím vyučovací hodiny ve škole a další místa, kde se nesluší hlučet.

Doporučuju přečíst si Manuál introverta na psychologie.cz. Už jsem se o něm dřív zmiňovala, ale tady je větší pravděpodobnost, že si to přečte víc lidí. Introverti se s ním většinou ztotožní, ale více by se hodilo, kdyby o něm věděli i extroverti. Ale už vidím kecy (ano, vidím), proč by se měli extroverti přizpůsobovat. No, jak myslíte. Pak se nedivte.

A pokud by se tímto tématm někdo chtěl zabývat, doporučuju ještě knížku Jste introvert? od Marti Olsen Laney. Tu momentálně mám už delší dobu rozečtenou a je tam mnoho zajímavostí. Např. rozdíly mezi tím, jak pracuje mozek introverta a extroverta. Nedávno jsem narazila na internetu i na knížku Ticho - Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit od Susan Cain, ale zatím jsem ještě neměla možnost si to přečíst, ale mohlo by to taky být zajímavé čtení.

To by už mohlo stačit. O tomhle tématu by se dalo psát/mluvit donekonečna. A rozhodně nesouhlasím s tím, že introvert a blog nejde dohromady. Právě písemně se introverti mohou projevit. Je to pro ně jak stvořené. A ještě něco... Spousta lidí zaměňuje pojmy "sociální fobie" a "introverze".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Elle | Web | 4. října 2013 v 21:09 | Reagovat

Super článek.. já jsem taky introvertka a rozhodně vnímám svoje okolí víc, než si myslí.. ale to oni absolutně netuší :)

2 vivienne | Web | 5. října 2013 v 8:34 | Reagovat

Krásný článek. Já jsem introvertka většinou mlčím, ale když jsem ve známější společnosti, tak už to mluvení jde. No a s bráchou jsem kolikrát tak příšerně ukecaná :-) Jako bych si tím kompenzovala to předchozí mlčení.

Děkuju za nápady na čtení, určitě na to juknu.

3 Anička | Web | 7. října 2013 v 22:09 | Reagovat

Tak nevím, com jsem. Na tramvaj, nebo bus dobíhám často a jsem ráda, když ho vždycky stihnu. Na akce jezdím taky hlavně kvůli samotné akci a lidem- ne se opít. S tím zapomínáním a dlouhém rozebíráním je to tak napůl. Záleží na konkrétní věci. Otázky během telefonování taky moc nemusim, taky preferuju, když si můžu vše pořádně promyslet.

4 Liliana Landštejnská | Web | 7. října 2013 v 23:19 | Reagovat

Jestli je člověk introvert nebo extrovert, záleží na tom, s kým a kde zrovna je. V různé společnosti se člověk projevuje různě :-)

5 Zdebra | Web | 8. října 2013 v 13:53 | Reagovat

[4]: Jo, přesně tak. Většina lidí mě může znát jako introverta, ale můžou existovat lidi, co ani neví, že jsem introvert. :)

6 devilguineapig | Web | 12. října 2013 v 20:38 | Reagovat

Parádny článok, tiež som introvert a myslím, že si to dosť dobre popísala. Napríklad s tým odpovedaním na otázky to mám úplne narovnako a niekedy ma mrzí, že som v danú chvíľu- keď sa ma niekto niečo spýtal- neodpovedala tak ako by som chcela.

7 Zdebra | Web | 12. října 2013 v 21:53 | Reagovat

[6]: Děkuju. Jo, to odpovídání je hrozný. Hlavně, když z druhé strany cítím nějakej nátlak, co vyžaduje rychlou odpověď.

8 Lulu | 20. října 2013 v 17:17 | Reagovat

Ja mám aj sociálnu fóbiu a som aj introvert... tažký osud :D

Ale úplne som sa v tvojom článku našla... :) I keď z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že introvert môže počas života nabrať vlastnosti extroverta... Mňa to naučili na strednej spolužiaci. Pomohli mi so strachom a teraz mám už o dosť menšie problémy, vyjadrovať sa... treba nájsť len tých správnych ľudí, ktorí pomôžu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama