Doporučuji:
_____________________________________________________________________________


Výlet do Prahy

1. dubna 2016 v 11:02 | Zdebra |  Zážitky
V pondělí 21. března 2016 jsme si s Inou udělaly výlet do Prahy. Už dlouho jsme to odkládaly. Předtím jsme se naposledy viděly pár minut na koncertě Kamelot 15. 11. 2012 v Praze.


Předběžně jsme si naplánovaly nějakou okruhovou pěší trasu. Sraz jsme měly na Florenci. Ráno cesta probíhala podle plánu, jen ve Vyškově měl vlak zpoždění deset minut, ale to mi nijak nevadí. I kdybych jela tím přímým rychlíkem, tak bych tam byla později než vlakem z Olomouce. Ve vlaku jsem jela s kamarádkou a v časopise jsem našla vtipně vyplněnou křížovku.




V Olomouci jsem si hned letěla koupit jízdenku a pak jsem šla na nástupiště a ještě jsem se pro jistotu vracela na záchod. Znovu jsem se vrátila na nástupiště a vlak tam ještě nebyl. A to jsem měla celkem asi jedenáct minut. Za tu dobu by se toho podle jedné nejmenované knížky dalo stihnout... :D Ve vlaku jsem si sedla do vagónu, kde jsou všichni pohromadě, bez kupé. Pak se aspoň nenaštvu, že mi někdo vlezl do kupé. Cesta utíkala rychle. Čekala jsem, že se budou měnít roční období, ale ono ne. Jen slunečno, zataženo. Přečetla jsem část knihy Once Upon a Time (Bylo, nebylo) a pak jsem poslouchala. Snědla jsem dva nebo tři banány (2 nebo 3, to je dohromady 5!, jak by řekl Atakdále).

V Praze jsem si rychle koupila jízdenku za 24 kč a jela jsem na Florenc. Odtamtud jsme šly s Inou ke kavárně Kočičí. Pár dní předem jsem jim poslala mail k rezervaci, ale do neděle mi neodpověděli a ten den jsem se už na mail nedívala. Naštěstí měli volno. Ale taky jsem se mohla zeptat na tu rezervaci. Hned jsem se rozzářila, když jsem viděla kočky. Jedna černobílá si spokojeně spinkala na židli. Byla tam jedna pěkná černá dekorace, co celou dobu seděla na škrabadle. Černobílá Boženka seděla na vedlejším stole a škemrala, když jedna paní jedla. Potom odešla, když dojedla a chtěla ju pohladit. Dala jsem si mátovej čaj. Jelikož měla Ina minulý týden narozeniny, dala jsem jí kočičí omalovánky. A já jsem dostala čaj a mou oblíbenou raw čokoládu. Na závěr jsme si šly pohladit černou chlupatou dekoraci, ale nebyla tak milá, jak se tvářila. Pohladit se nechala, dokonce se i lísala, ale pak chtěla seknout. Ale jemně, elegantně. Chvilku jsem měla i kočičí podpis. A Inu chtěla kousnout.

Poznáte, na které budově je tahle socha?

Šly jsme zpátky na Florenc, abych si koupila jízdenku na zpáteční cestu. Naštěstí v busu ještě bylo volno, tak se mi ulevilo. Těšila jsem se po dlouhé době do žlutého autobusu. Vydaly jsme se pěšky k Obecnímu domu a Prašné bráně. Doma jsem na mapě věděla, na kterou stranu jít a nebyl problém tam pak trefit. Cestou jsme narazily na nějaké obchodní centrum (Florentinum?), kde byla Ugova čerstvá šťáva, tak jsem si dala dvě deci čtyřky.

Abych si Prašnou bránu vyfotila celou, musel by se zbourat jeden obchod, co mi překážel za zády. Nebo bych musela jít do obchodu, ale i tak by se mi tam nevlezla celá. Chtělo by to opak zoomu. A našla jsem to místo, kde se fotila kdysi Tarja. Nechápu, jak se tam mohla stihnout vyfotit, když tam furt jezdí auta. Potom jsme šly dál a došly jsme na Staroměstské náměstí, kde byly trhy. Naštěstí tam nebylo narváno, bylo to v pohodě. Klidně bych si dala brambůrky, které nebyly tak přepálené jako ve Vyškově na vánočních trzích, ale ta cena... Stouply jsme si k orloji a čekaly jsme jak na koncert. Kolem nás stáli Estonci! Když jedna estonka promluvila, zbystřila jsem, protože to znělo jak finština. Všude samí cizinci. Show začala a lidi tleskali. Po skončení se tam objevila i nějaká školka. Zajímalo by mě, jestli ty děcka něco slyšely. Vzpomněla jsem si, že nedávno z věže skočil nějakej sebevrah. To si jako zaplatil vstup a pak skočil? Dál jsme šly uličkama a stavily jsme se v CountryLife, ve vegetariánské restauraci, kde jsem byla v říjnu. Tehdy mi tam zelenina nechutnala, protože byla plná zálivek, ale teď všechno konečně mělo přirozenou chuť. Dala jsem si nějakou tu zeleninu, jeden pohankovej karbenátek, pohanku, quinou (poprvé), rýži, sezamová a dýňová semínka a pak jsem se krotila, aby mě podle váhy nešokovala cena. A poprvé jsem tam konečně nešla sama, tak jsme se mohly podělit. A byl tam klid narozdíl od normálních restaurací. Už teď se těším, až se tam zas někdy podívám. Ale mám v plánu v Praze i jiné restaurace.

Odtud má fotku Tarja, jen stála na přechodě pro chodce, který byl hned vedle místa, odkud jsem to fotila. Nechápu, jak to udělali, když tam furt jezdilo jedno auto za druhým.

Z restaurace jsme došly k Václaváku. Původně bylo v plánu jít k Vltavě, ale odbočily jsme vlevo a ne vpravo. Teď už si to aspoň zapamatuju. Prošly jsme se nějakými ulicemi a došly jsme zas k Obecnímu domu. Cestou zpátky jsem si všimla restaurace Plevel. Konečně vím, kde je. Na jedné sushi ceduli mě pobavil nápis "žlutý ředkev". Stavily jsme se v nějakém miniaturním antikvariátu, kde mají knížky za pět korun, ale bylo tam moc lidí, tak jsem se tam dlouho nezdržela. Navíc jsem tam neviděla žádnou známou knížku, kterou bych nutně chtěla. Škoda, že to tam je tak pidi. Asi jako dvě záchodové kabinky. Nebo jedna pro invalidy. Potom jsme ještě navštívily dvě knihkupectví. Koupila jsem si Eleven Minutes od Coelha. Jo, v angličtině. Když to byla první česká, co jsem si od něj přečetla, proč by ne i anglická? Chvilku i pršelo. Času ještě trochu zbývalo, ale nebylo ho tolik, abychom stihly dojít někam k Vltavě. Tak snad někdy jindy. Nikoho známého jsme nepotkaly. Nebo o tom nevíme.


Jan Hus s holubem na hlavě, nikdy předtím jsem si tu sochu neprohlédla pořádně




Toto je orloj, kdyby někdo nevěděl.

Skoro jako na festivalu. Zrovna dohrála "kapela" Orloj.

Na Florenci jsme se ještě párkrát prošly okolo nádraží, posvačily jsme banány a pomalu se rozloučily. Šla jsem si sednout a našla jsem volné místo. Přijde mi, že na Florenci je nějak víc hluku než na Hlavním nádraží. Asi je to tím, že Florenc je menší. Kolem 17:45 jsem si šla stoupnout k busu. Lidi tam už čekali a za chvilku začali pouštět (to zní jak na koncertě). A samozřejmě jsem si sedla o sedadlo dál... asi jsem to číslo viděla ze špatného úhlu. Cestou jsem si pustila Bídníky z roku 2012. Zvuk jsem ale moc neslyšela, i když jsem si to zesílila. Slyšela jsem hlavně hudbu a sbory, hlasy jsem jen slyšela nějakej skřípot. Buď špatnej zvuk, špatná sluchátka, nebo jsem to špatně připojila, i když jsem to kontrolovala. Ale to je jedno, dala jsem si to s titulkami. Navíc děj znám, protože jsem to četla. Dobrovolně obě ty tlusté knížky s miniaturníma písmenama v osmé třídě! Kvůli muzikálu, když v něm hrála Lucie Bílá, tak abych věděla, o čem to je a jakou hrála postavu. Cestou mi ani nebylo zle. Nejspíš proto, že byla tma, tak jsem neviděla, jak rychle se míhá krajina okolo. Navíc jsem seděla vpravo, kde se mi sedí líp. A vzadu. Navíc jsem si sundala brejle, abych si nekazila oči, když ta obrazovka tak zářila. Film jsem nestihla celej. Nebylo to špatné, ale viděla jsem lepší verze. Spolusedící si nic nepustil, ale koutkem oka jsem zahlídla, že se taky dívá. Titulky jsou vhodné i pro lidi, co to neslyší. Takhle jsem se jednou v busu dívala, jak se někdo dívá na TBBT.

To bychom nebyly my, abychom si na nějaké ceduli nevšimly žlutého ředkeva!

V Brně jsem rychle šla na vlak, koupila jsem si jízdenku, zašla na záchod a pak na nástupiště. A pak jsem ve Vyškově čekala ještě hodinu a doma jsem šla hned spát. Ráno se mi nechtělo vstávat. Ale to mi den nijak nezkazilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ina | Web | 1. dubna 2016 v 11:17 | Reagovat

Bylo to fajn, snad nám to zase někdy vyjde, mohly bychom dokončit ten zbytek, co jsme nestihly a přidat to, co jsme původně plánovaly :D Jen teď záleží na tom, jestli to někdy vyjde :D když ne, tak snad jednou pojedeš na nějakej výlet do Mlýnova :D

2 Zdebra | Web | 1. dubna 2016 v 12:38 | Reagovat

[1]: Můžem zkusit ještě v dubnu najít nějakej den, pokud se ti chce. :D Třeba včera bylo pěkně na nějakej výlet (teda nevím, jak v Praze, ale u nás jo). Do Mlýnova bych se chtěla podívat. :D

3 Liliana Landštejnská | Web | 3. dubna 2016 v 12:00 | Reagovat

Černobílá kočička na první fotce je moc pěkná. Za ní vidím koulodráhu, tu mají i moje miciny :-)

4 Zdebra | Web | 4. dubna 2016 v 19:49 | Reagovat

[3]: A zrovna si s ní žádná kočka nehrála. V Brně mají v jedné kavárně taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama