Masters of Rock 2016 - den nultý

22. července 2016 v 14:39 | Zdebra |  Zážitky
Cesta šla dle plánu. Už ve Vyškově jsem seděla v kupé s metalistama. Taky jsem zahlídla na autobusovým nádraží někoho s krosnou, co stál na nástupišti, odkud se jezdí do Zlína. V přerově jsem hned šla na nástupiště 1A, odkud zrovna měl odjet vlak do Vyškova na MoR. Náš měl jet po něm, ale jaksi ne a ne se objevit. Nakonec prej jel odjinud, a už jsem jen zahlídla, jak v dálce utíká jak had.



Metalisti z Vyškova šli na pivo, protože další vlak jel až za hodinu. Já jsem se ale šla podívat na cedulu, protože Němci, co stáli na tom prvním nástupišti, se přesunuli na jiné, a udělala jsem dobře. Odtama jel vlak až do Budapeště za pár minut. Šla jsem tam a vlak za chviličku přijel. Byli v něm metalisti, tak jsem jela správně. Jeden z těch Němců měl tričko Hello Kitty. Růzovej obrázek s lebkama. Vozíček v Eurocity naštěstí neprojížděl. Asi ze zkušenosti počkali až za Otrokovicema. Byla jsem ráda, že jsem si v uličce u dveří našla místo a nemusela jsem se dál vláčet s krosnou v tak úzkým prostoru, a průvodčí nám pak řekne, že v dalším vagónu je volno... Ale to spíš říkal jedné paní, co stála vedle mě. S metalistama asi nechce mluvit nebo co. V Otrokovicích jsem potkala Kristýnu a spol., tak jsem se k nim přidala. Hned jsme si šli sednout do vlaku. Cestou bylo veselo, ale vleklo se to. Poslouchali jsme metal. Jako poslední jsem navrhla The Final Coungdown, když se tazatel ptal na něco, co zná každej. A docela se to hodilo, když se vlak blížil k cíli.

Ve Vizovicích skoro vše při starém, akorát stánky nejsou na chodníku! Zapla jsem si stopky a šla na kopec. V kopci se mi utrhnul popruh na krosně, tak jsem si to musela držet. Na kopci jsem zjistila, že rupl ten kousek plastu, do kterýho se ty popruhy dávají. Nějak jsem to tam zavázala. Snad to přežije ještě několik festivalů. Byla to ale dobrá posilovna to celou cestu držet. Jsem si připadala jak nějakej Rambo. Cesta trvala si jen deset minut. Zapomněla jsem, že jsem si to stopla, když jsem měla mobil v kapse a asi po dvou minutách jsem si na to vzpomněla. Vždycky mi to připadalo jako věčnost. Postavila jsem stan za asistence Petra nebo Pepy nebo jak se jmenuje, pak jsem se zabydlela a převlékla. Snědla jsem nahnědlé banány a šla dolů. Cesta dolů trvala osm minut. Šla jsem si pro pásku a koupila si brožurku, abych se podívala, jestli někde nebude mít Tarja koncert! Bude! V prosinci v Praze, další den Doro ve Zlíně, a pak Tarja ve Zlíně. Mohly by si dát duet. Hned jsem informovala FB. Obešla jsem areál, zašla do Penny, kde nic nemají, tak jsem si koupila banány a roztrhlou tašku... (Toho jsem si všimla až po sejmutí čárového kódu a bylo mi blbý říct, že to teda nechcu).

Hned jsem se vydala do Alberta. Koupila jsem si veggie pomazánku a knekebroty. U zámku jsem se najedla a pak jsem si chtěla zajít na pivo k Tonkovi, ale tam jsem si to rozmyslela. Když jsem vyšla ven, začalo pršet. Hm, mohla jsem počkat. Rychle jsem šla do stanu. Cestou jsem zjistila, že zdravá výživa je zrušená. Když přestalo, zaslechla jsem už známé hlasy, tak jsem šla za ostatníma. Pak jsme šli dolů. Někteří si šli pro pásky. Zastavili jsme se i na pivo do hospody, kde pak zrovna hráli NW s Tarjou. Beauty and the Beast. Na louce jsme si pak sedli pod plachtu a nějak před jedenáctou jsem se odebrala ke stanu. Ještě jsem si zašla s baterkou do přírodního WC. Pak jsem ležela a poslouchala kratke zobaky vedle. Začalo pršet. Dobře jsem si to načasovala. Spalo se mi dobře. Ne a ne přestat pršet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________