Změna

2. července 2016 v 20:17 | Zdebra |  Moje kondice
Ve čtvrtek jsem měla běhací den, tak jsem si šla zaběhat, jenže jak jsem vyšla ven, po pár metrech uhodil hrom, tak jsem vzala nohy na ramena a šla domů. Byla jsem nervní z toho, že si nemůžu zaběhat. No, můžu, ale zmokla bych. Tak jsem si trochu zacvičila doma a zaskákala přes švihadlo. Blbé je, že to švihadlo z levných knih je hrozně lehké, takže mě pak bolely ruce. A zjistila jsem, že s tím neumím skákat pozadu. Navíc se bojím, že zakopnu.



Tak jsem běh přesunula na další den, včerejšek. Nejdřív jsem šla na hřbitov, ale cestou jsem se zdržela v poli, kde mňoukalo kotě. A když jsem ho našla a chtěla vzít, uteklo mi. Bálo se noh. Když jsem k němu natáhla ruce, vypadalo to nadějně, ale pak jsem udělala krok a kotě zdrhlo. Hrálo si se mnou na schovku. Bylo pěkné mourovaté. Ťuťu skřítek. Asi si ho tam kočka nechala, když šla někam na lov. Dnes už tam nebylo, tak snad si ho vyzvedla. Zaběhala sjem si jen kousek cestou z hřbitova, protože po travnaté cestě se mi nešlo zrovna dobře, když jsem si pořád představovala, že šlápnu někde na hada. O to jsem ale běžela rychle, abych případného hada vyplašila dupáním. Navíc tam lítal hmyz, tak jsem chtěla jen prosvištět. Na mostku jsem se pak protáhla a odpočinula. Pak jsem se ještě stavila za kotětem, ale to se mi smálo.

Dnes jsem se snad pořádně najedla. Hm, teď by to chtělo ještě nějakou svačinku, když jsem večeřela "dávno". Někdy před hodinou a půl? A spát nevím, kdy půjdu. Když jsem šla, na cestě jsem potkala psí hromádku, do které jsem málem šlápla. Naštěstí nejsem bez brejlí tak slepá. A naštěstí se dívám pod nohy.
Běžela jsem v klidu. U prvního mostu jsem opět měla radost, že nejsem zadýchaná jako při prvních pokusech. To byl ze začátku cíl! V zatáčce to bylo ok, ale najednou se vynořily dvě postavy, tak jsem pozdravila a pak jsem si uvědomila, jestli to nebyla jedna stejně stará známá... Když někoho dlouho nevidím, tak se mi lidi můžou splést, pokud mají stejnej účas jeko někdo jinej. To byl zase trapas... Běžela jsem dál a "na kopečku" u lípy jsem přestala a přešla do rychlé chůze. Ani jsem nebyla tak uhnaná, když nebylo takové horko.

Běhat budu každý třetí den. A v pondělí jedu naposledy do Kocourkova (10. července budou zavírat a pak to bude normální kavárna...), tak se pokusím vymyslet jídelníček na celý týden a podle toho nakoupit. To bude náklad, jestli si budu kupovat 10 banánů, 15 jablek... A to je jen zlomek. :D Mohla bych si ten plánovanej jídelníček napsat na blog, ale to než bych sestavila, by mi mohl spadnout net.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vivienne | Web | 3. července 2016 v 10:21 | Reagovat

Když jsem běhávala v trávě po polní cestě louce nebo u  potoka tak spíš než hadů jsem se bála toho že si zvrtnu kotník. :D

2 Zdebra | Web | 3. července 2016 v 12:27 | Reagovat

[1]: Jo, to taky. :D Hlavně, když nevím, kde přesně ta tráva začíná, když není vidět na dno. A když není vidět každej hrbolek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________