Výlet ve Vídni

27. listopadu 2016 v 20:33 | Zdebra |  Zážitky
Je to už víc jak měsíc, co jsem se vrátila z Vídně z Tarjina koncertu a ještě jsem se neměla k tomu, abych sepsala svůj výlet. A mnoho dalších událostí od té doby. Snad na nic nezapomenu. Čím déle to odkládám, tím je to horší. A já si to za pár let chci přečíst do detailů!





Původně jsme s Lenkou plánovaly jít do kočičí kavárny, ale nakonec se kočičí kavárna nekonala. A Lenka nakonec jela s Janou a Monikou. Společně jsme ráno všechny šly na metro, ale vystoupily jsme na zastávce, kam jsme předtím přijely vlakem (nebo co to bylo), takže nás to zmátlo, že jsme se nakonec rozdělily a já zůstala sama, když jsem prozkoumávala mapky a trasy. Když mi ujelo metro, šla jsem ven. Na mapě jsem viděla poblíž nějaký park, kam jsem namířila, ale když jsem na druhé straně viděla katedrálu, šla jsem raději k ní. Pršelo, takže jsem měla kapucu. A to jsem si v noci a hlavně ráno sušila mikiny a gatě fénem! Byla to pěkná procházka. Šla jsem i kolem té zastávky vlaku, kam jsme přijely. Kdybychom z toho metra vylezly druhou stranou, tak bychom tam nejspíš přišly. Ale otázkou je, jestli bychom pak věděly, kam jet. Celou dobu jsem se bála, že se se mnou nebudou pak bavit, když jsem jim takhle zdrhla. Ale výlet jsem si udělala pěknej.


Když jsem došla někam do centra, mezi budovami nebyla vidět katedrála, tak jsem se jen tak poflakovala. Zašla jsem do nějakýho průchodu, kde jsem se dívala do výloh na suvenýry a pohledy. Pohledy už mám z minula, tak jsem žádné nekupovala. Jdu, a najednou narazím na model katedrály i s náměstím! V tom dešti to vypadalo jako model povodní. Šla jsem dál a nakonec jsem k té katedrále přišla. Na takhle světlé katedrály nejsem zvyklá. Nikdy se mi na fotkách nijak celkově nelíbila, ani v reálu, ale je to zajímavá katedrála. A samozřejmě okolo bylo lešení! Jsou na ní ale části, které mě zaujaly. A střecha se znakem je zajímavá. I když pršelo, tak okolo různě postávaly menší skupinky turistů, dokonce i nějaká škola. Obešla jsem náměstí a vydala se nějakou ulicí, co mi trošku připomínala Václavák. Asi jsem šla za davem. Rozhlížela jsem se, jestli někde náhodou nezahlídnu kočičí kavárnu, ale marně. Bylo zataženo, takže jsem neviděla tak ostře. A najednou vidím známou budovu! Hofburg! To byla jediná budova, kterou jsem viděla minule. Tak jsem tam šla a prošla jsem se ulicí okolo až někam dál. Vedle byla taky zajímavá budova, před kterou byla socha. Že by nějaké muzeum? A dál jsem došla k Albertině. Odtamtud jsem šla do nějakého parku, kde mě fascinovalo pár stromů. Mám pro stromy nějakou slabost. Vzala jsem si ze země jeden obří kaštan. Momentálně nevím, kde se nachází! Už se mi všechny ty kaštany pletou. Asi bych si měla pořídit nějaké krabičky, do kterých si ty nové kaštany budu dávat s cedulkou. :D



Kůň na Václaváku se stal nudným (a celkově další sochy u nás)

Nebýt těch lidí tam... Taky jsem ale mohla počkat, až odejdou a zařádit si s foťáčkem, že? V dešti.

Došla jsem druhou stranou k Hofburku, kde jsem se moc nezdržovala, jen jsem si to tam prošla. Minule tam byla nějaká akce, tak jsem si tentokrát vychutnávala ten klid. A míň turistů tu teď bylo, když pršelo. Pak jsem šla do Volks Garten a došla jsem k radnici, kterou jsem chtěla vidět už minule, ale viděla jsem ju jen z dálky. Opět mě fascinovaly všechny ty budovy. Dokonce jsem našla i Parlament! Připadala jsem si skoro jak v Řecku nebo Itálii, kde jsem ale ještě nebyla. Před radnicí ani noha! Nebo přesněji: nějaký procházející by se našel, ale davy turistů tam nebyly. Takže tohle počasí je na výlety do hlavních měst akorát. Radnici jsem si obešla. Dokonce když jsem chtěla přejít přes přechod, tak mě nějakej řidič pustil! Nesmím ale zapomenout další park, kde mě fascinoval další strom. OK, podle fotek těch stromů bylo víc. Jeden byl javor.


Parlament, další budova plná soch! Tady se museli stavitelé dobře vyřádit. Celá budova se mi nevlezla do záběru, protože přes cestu byly dráty, tak by ta fotka nebyla tak pěkná. Kdybch postoupila dozadu, byla by v záběru i nějaká zastávka a tramvaj.

Tato budova je naproti radnice a teď jsem si přečetla, že je to Hofburgteater. Někdy si musím všechno kolem Hofburku projít, až bude víc času. Zřejmě si někdy udělám výlet.

Ta směrovka WC působí vtipně, když směřuje na tu fontánku





Radnice z druhé strany

Alte Donau, foceno z metra přes okno

Šla jsem kolem muzea a zahlídla jsem katedrálu. Došla jsem k zastávce metra, kde jsem si koupila jednorázovou jízdenku, protože denní mi už vypršela, pojedla jsem nějaké ty rozmarýnové brambůrky, co jsem si koupila v dm, a vydala jsem se náhodně někam k Dunaji. Chvilku jsem tedy jela fialovou trasou. Někde jsem i přestoupila a dojela jsem na stanici Alte Donau, kde toho ale k vidění moc nebylo. Tak jsem se vrátila zpátky a jela do centra. Jenže to jsem si už nebyla jistá, jestli ta jízdenka platí a navíc kolem prošel nějakej pán, co měl na sobě visačku s U3 (to je jiná trasa metra), tak jsem raději na další stanici vystoupila, navíc mě fascinoval výhled z metra, kde byla voda, což jsem chtěla vidět. Donauinsel. Ostrov.

To je ten ostrov! Mají tam i maják! Mají maják, to zní dobře. A vzadu pěkná krajina, a trochu kontrastu dotváří ten mrakodráp.

Naproti majáku tahle monstra!

Ten kouř má tvar jak nějaká postava, že?

Je to pěknej park, ale sprejeři se tam už dost vyřádili... Na druhou stranu některé obrázky pobaví a zpestří ty šedé betonové věci.

Vodička hezky šplouchá... ale ne na maják.

Nejdelší parníky, co jsem kdy viděla!

Tento domeček se mi moc líbí! A parník je tak dlouhej, že se nevlezl do fotky! Titaniky tam mají a ne parníky.

Jeřáby nesmí chybět v žádným panoramatu!

Dva lidé opouštějí místo, kde se fotili s tím pěkným domečkem.

Já si létám, já se vznáším...

A udělala jsem dobře! Nádherné místo. Další park! A klid. Vodička hezky šplouchala. V dálce byly i nějaké zalesněné kopečky. Pěknej výhled. Kdybych bydlela ve Vídni, tak bych tam chodila běhat. Nějaké dva běžce jsem i potkala. A pršet už přestávalo. Pár lidí se tam našlo. Nějací puberťáci byli pod mostem na skateboardu a opodál nějaký starší pár se tam fotil s jednou zajímavou budovou, kterou jsem chtěla vidět už od minula. Tahle náhoda mi to umožnila. Kdybych měla víc času, prošla bych si celý ostrov, pokud by to bylo možné. Potom jsem šla po mostu pěšky a došla jsem k nějaké další zastávce metra, kde jsem si koupila jízdenku. Přestoupila jsem ve stanici Praterstern, která minule byla výchozí stanice. Objevila jsem tam vege bistro, které jsem měla v plánu navštívit, kdybychom přijely busem, ale stejně tam už busy nezastavují, pokud jsem to dobře pochopila. Pak jsem tam zahlídla něco jako mikrovlnku, tak jsem odešla. Ale nabídka byla zajímavá. Třeba to byla jen obyčejná trouba na ohřívání. Nevím. Nemám ráda ohřívaná jídla celkově. Když se jídlo musí ohřát, aby "chutnalo", nevidím důvod to jíst celkově.


Zeleň je všude! A tak by to mělo být. Kde je betonová plocha, měl by být přísun kyslíku v podobě stromů, květin nebo keřů!

Pěknej autobus. Oproti tomu titaniku je ale malinkej. Obojím se chci někdy svézt!

Vypadá to na nějakej kostel.

Tady už to víc připomíná kostel

Metal! Žádné CD nebo em pé trojky tam nebyly, jen nějaké plechovky...

Jela jsem na hlavní nádraží, kde jsem si konečně došla na wc a pak jsem si to tam procházela, abych vůbec věděla, odkud mi to pojede. Nějak jsem se tam nevyznávala oproti jiným nádražím, která mají všude stejnou strukturu. Tady mi to přišlo nějak jiné a složité. Takové obchodní centrum, odkud jezdí vlaky. Zašla jsem si do obchodu, abych si koupila banány. Když jsem si totiž večer dala "české", tak mi přišly odporné. Ty vídeňské nebyly cítit žádnou chemií, líhem ani hnojem. Koupila jsem si ještě vodu a už nevím, jestli i něco dalšího. Chtěla jsem si koupit nějaké to lepší pečivo, ale to bylo u pultu a to bych se rozhodně nedomluvila, protože bych ani nevěděla, jak to pečivo nazvat česky, natož anglicky. A nejsem si jistá, jestli tam byl i nějakej popisek.

Zbývala ještě hodina. Venku trošku pršelo, tak jsem nikam nešla. Jen jsem si prošla občerstvovací zónu a překvapilo mě, že snad všude byla nějaká vegan vypadající nabídka. Jenže jsem se necítila na to si něco objednat. Na jízdních řádech jsem viděla, že to jede odněkud, kde je značení 8 - 12 nebo tak nějak, teď si nejsem jistá. Prostě nějakej sektor. Sledovala jsem obrazovky. Sedla jsem si do čekárny a jedla, pila, luštila sudoku. Pak jsem si šla sednout na nástupiště, když se zobrazilo přesné číslo nástupiště. Potom jsem tam asi zahlídla paní, která seděla v metru naproti mě. Sedla jsem si na noviny, které byly vedle lavičky zadarmo. Zaujal mě koš s nápisem Metall. To jsem u nás neviděla. Proč u nás nebývají koše na plechovky? Sledovala jsem, jak odjíždí různé rachotiny a těšila se na Railjet. Jenže přijel vlak, kterej vypadal jak Eurocity a ne ten červenej Railjet! Ale i tak mi to nevadilo. Cesta utekla rychle. Už ve Vídni jsem slyšela češtinu. Dokonce i obsluha s občerstvením mluvila česky. Pročítala jsem si ČD časopis a zaujal mě tam recept na nějakou francouzskou čočku s dýní, tak jsem si ho nenápadně mobilem vyfotila. Bylo mi zas blbé vytahovat foťák. Také mě tam určitě zaujala nějaká místa, ale to si už nepamatuju. A dočetla jsem se, že se dá ve vlaku koupit jízdenka po celé praze za 70 kč, ale platí jen do půlnoci, a když člověk nemá jistotu, jestli po nějakém koncertě ještě využije nějakou tramvaj, tak se to až tak moc nevyplatí. I když... pořád je to levnější než 110 Kč.

V Brně pršelo. A byl tam kravál. A divní lidi. Všechno bylo divné. Nechtělo se mi domů. Zašla jsem na wc, pak nakoupit do tesca a zas na wc, tentokrát v tescu. Z Vyškova jsem jela o půl sedmé.

Fotky na rajčeti ještě nemám, ale můžete se podívat na Tarju a spol.

Podobné články

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________