Lacuna Coil v Praze

16. prosince 2016 v 12:15 | Zdebra |  Zážitky
4. listopadu 2016 v Praze byli Italové Lacuna Coil. V předchozím článku jsem se prošla po Praze, teď je čas na pokračování v podobě koncertu.





Když se ozvala Monika, že je už v Praze, byla jsem hrovna na Náměstí republiky a u eskalátorů byla fronta. Pak jsem se venku nevyznala. Pak mi došlo, že jsem jela blbě, že jsem měla jet na Národní třídu. Tak jsem jela. Venku jsem si potom do kapsy dala lahvičku se šťávou a tu schovala ještě do rukavice, která mi z kapsy ale vypadla. K Rock Café jsem trefila, našla jsem to hned náhodou. Ale s Monikou jsme měly sraz u Národního divadla. Tak jsem tam šla, ale zrovna tam byla rozkopaná cesta, tak jsem jí napsala, že jsem to už našla, že může jít zpátky. Furt tam hrálo dokola to samé. Času ještě bylo dost. Šly jsme se projít, protože měla ještě lístek pro kamarádku, která dorazí později, a nebyly jsme si jisté, jestli můžem dovnitř a pak ven. Prošly jsme se k Orloji a různě uličkama. Sledovaly jsme skleněné výrobky ve výlohách. Lákalo mě ovoce na trzích.



Když jsme potom vešly dovnitř, byla tam dlouhá fronta. Později jsme zjistily, že je to fronta do šaten. Když jsme se konečně dostaly do šatny a pak jsme mohly dovnitř, dostaly jsme neviditelné razítko! Svědila mě z toho ruka. Uvnitř to bylo malé. První řada už byla obsazená, tak jsme šly do druhé vlevo. Název první předkapely jsem si nepamatovala. Doteď si ten název nepamatuju, jak je dlouhej. Genus Ordinis Dei. Nezněli zle. Určitě jsem je neslyšela naposled a doma jsem si je pak pustila.

Genus Ordinis Dei

Na skupinu Forever Still z Dánska jsem byla zvědavá. Už jsem jejich název někde zahlídla, ale nevěnovala jim pozornost. Když se na pódiu objevila zpěvačka a baskytaristka (nebo kytaristka? Nikdy nepoznám rozdíl), byly oblečené podobně jako Alissa, tak jsem byla ještě víc zvědavá. Když začali hrát, najednou křach a ticho. Porucha. Po chvilce znovu, a zas to nešlo. Po několka pokusech museli své vystoupení zrušit. Škoda. Snad tu ještě někdy budou.

Forever Still, zpěvačka Maja

Lacuna Coil tedy měla víc času na přípravu pódia a začali i dřív. Což se nám moc nehodilo, když jsme čekaly do rána na vlak, ale nevadí. Pokusila jsem se naposlouchat písničky z posledních setlistů. Názvy si sice nepamatuju, ale chytala jsem se. Nepamatovala jsem si asi dvě písničky. Když řekli nějakej název písničky, fanoušci začali jásat a já jsem nevěděla, o čem je řeč. :D Na Enjoy the Silence se připojila Maja z Forever Still, takže si trochu vynahradila ten výpadek. Monika Cristině předala krtečka. Ten byl celou dobu na pódiu u bicích, ale pak nenápadně zmizel. Kytarista naproti nám furt někomu podával trsátka, jenom mně ne. Dal trsátko i lidem, co se tam objevili jen na chvíli! Asi jsem neviditelná. Možná, kdybych si natřela ksicht nějak, jak měli oni, tak bych byla hned vidět. Možná.








Koncert utekl rychle. Na poslední písničku mě jeden kluk pustil do první řady, takže jsem pak asi vidět na společné fotce. Teď si nejsem jistá, protože tu fotku nemám uloženou. Navíc jsem byla moc bokem, tak možná jsem mimo záběr. A nebo vůbec ještě ta fotka nebyla zveřejněná? :D Jo, našla jsem ji. Trošku tam jsem vidět, ale ne nijak výrazně. Výrazná je Tarja na tričku, tam tam přímo svítí. :D Viz fotka dole. Ale zpět... To se mi ještě nestalo, že by někdo pouštěl lidi na svoje místo. Jen na Brutalu mě nějací lidi nepředběhli, protože viděli hobita, kterej se zasekl taškou o zábrany. Takže měli fůru času se vecpat vedle mě, ale nikdo se tam nenacpal! Na MORu by to neprošlo. Ale zpátky do Prahy.


Po koncertě jsem si dala vodu. Byla ledová, zmrzla mi z ní ruka. Vyšly jsme ze sálu a tam už byly předkapely. S Monikou jsme se vyfotily s Forever Still. Zpěvačka Maja mi pochválila tričko s Tarjou. Celkově byli všichni milí. A doufám, že je někdy ještě uvidím. A že je někdy uvidím i hrát. Škoda, že jsem si nekoupila CD. Ale nechala jsem si podepsat obrovskej pohled (podpiskartu). Chvíli jsme tam ještě byly. Když jsme si konečně sedly, přišel sekuriťák, že už zavírají, že máme jít nahoru. Pořád nás vyhazují. Nahoře jsme si vzaly věci z šatny a sedly si. Času bylo hodně, protože koncert skončil nějak brzo. Měly jsme asi tři, čtyři hodiny strávit v tom smradu. Zahrály jsme si i stolní fotbálek, kterej obývali dva kluci a pořád se každého ptali, jestli si nezahraje. Mně to ale nejde. Kdyby ale byla verze s 2 tyčema, které by se daly držet na obou stranách, tak bych mohla hrát sama proti sobě, takže každá ruka by střílela na opačnou stranu. Možná kdybych to měla doma, tak bych víc trénovala a třeba by mi to začlo jít. :D

Když jsem si chtěla dát čaj, došla jim teplá voda. Takže zase nic. Otevřeno mělo být do tří, ale kolem třetí nás nikdo nevyhazoval, tak jsme si řekly, že o půl půjdeme. Nějak před půl už sekuriťák začal zhasínat. Ještě jsme si zašly na záchod a pak jsme šly. Ztracenou rukavici jsem nikde nepotkala. Kdyby tohle četla, tak mám vyřídit, že ji její sestra pozdravuje. Praha je bludiště, takže jsme se nějakým zázrakem prokličkovaly k Václaváku a z něj pak na nádraží, které už bylo otevřené. Akorát nám to vyšlo. Šla jsem si koupit jízdenku. Byla sobota, takže se mi nejspíš hodilo jet do Brna. Takže jsme každá jely jiným vlakem. Monice se nechtělo čekat na ten můj, kterej jede taky přes Pardubice. Pak by tam musela čekat hodinu na svůj bus. Koupily jsme si čaj a ovoce. Musel na nás být vtipnej pohled, když jsme jedly kousky grepu. Ale později jsem zjistila, že když ten grep jím vpravo, tak je sladkej. Zašly jsme si na záchod a ještě jsme se podívaly na různé spoje na dotykové obrazovce, která nereagovala. Musely jsme do toho mlátit. A když jsme chtěly napsat jedno písmeno, vždycky se jich napsalo víc. Buď nic nebo PRAAAAAAAAAHA. Druhá obrazovka ale šla v pohodě. Monika odjela tím slovenským vlakem, co měl v Olomouci tu hodinu zpoždění. Já jsem jela Eurocity. Cesta byla rychlá.

V Brně jsem si zašla do tesca. Pak jsem tam hledala WC, které jsou až nahoře. 4 kč a asi sto let starý kachličky tam jsou. Dveře taky. Dolů jsem šla pěšky. To se mi hodilo. Pak už nevím, co bylo dál. Nejspíš jsem se nějak dostala dom.


Fotky mám na rajčeti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 korela | 16. prosince 2016 v 20:13 | Reagovat

No na Forever Still jsem byla taky zvědavá, škoda že jim to nevyšlo ale aspon mám CD podepsané a u focení s nima byla sranda :D Lacuna Coil výborná s krtečkem jsem tam chvíly mávala aby si ho všimla, kdo ví kam se pak poděl :D no a jsem ráda že jsme mohli být v teple no a to chvilkové bloudění po Praze :D

2 Zdebra | Web | 16. prosince 2016 v 20:18 | Reagovat

[1]: Jo, škoda, že jim to nevyšlo. Snad jim to příště vyjde. Mohli by být na MORu. Mně přišlo, že si krtka všimla hned. :D Ale umíš si představit, jakej to musí být pohled na ten dav? Takže to chvíli potrvá, než si něčeho všimne. V Bratislavě si mě Tarja všimla, až nám drtila ruky. :D

3 korela | 16. prosince 2016 v 21:05 | Reagovat

[2]: Jo krteček se opět podívá do světa:D když se předávka podařila, no Tarja se tě asi chtěla zbavit :D

4 vivienne | Web | 23. prosince 2016 v 20:11 | Reagovat

Hezké fotky, s kapelou ti to moc sluší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________