Doporučuji:
_____________________________________________________________________________


První týden roku

8. ledna 2017 v 20:13 | Zdebra |  Moje kondice
Upsala jsem se ďáblu. To byla velká myšlenka, když jsem jela v pondělí busem dom. Už jsem si v hlavě plánovala článek, ale jak už to bývá, neuložil se. Dokonce i povídku jsem si napsala jednou před spaním v hlavě. Vím, o čem byla, jak začala a jak dopadla... moment, už jsem to zapomněla! Ale věty se mi ztratily. Vím jen, že byly krátké. Jo, už jsem si na ten děj vzpomněla. Proč jsem si to nezapsala? Protože bych neusnula? Dost, jak je na tom moje kondice?



V pondělí jsem nastoupila do práce. Montáž! Naštěstí jen na ranní směnu, takže nehrozí žádné nevolnosti z přeorientovávání na jiný režim. První den byl docela ok, akorát mě brzo bolela záda, a už jsem nevěděla, jak si stoupnout nebo sednout, když jsem byla u jednoho stolu. Přes noc jsem se zregenerovala a záda se ozvala další den až kolem deváté. Ale byla jsem v úterý hrozně pomalá a ospalá. Ve středu to bylo lepší. Přešla jsem k jinému stolu a dělala něco jinýho, víc fyzicky náročnějšího a kolegyně byla hodná, že jsme si pak pomáhaly přesouvat těžký náklad. Ve středu jsem si ke snídani přidala avokádo a to mi dalo energii, takže jsem nebyla tak unavená.

Ve čtvrtek to bylo docela peklo. Psychické peklo. Furt jsem byla upozorňována, ať to nezvedám sama, tak jsem poprosila jednu kolegyni a ta hned, že "tady si každej všechno dělá sám, nebudu tady furt lítat". Potom následovala práce v týmu, nebo jak to nazvat. Přimontovávala jsem jednu část, ale moc mi to nešlo. Nešlo mi prostrčit kabel jedním otvorem, do kterýho se špatně strkal jeden kus plastu. Bolely mě z toho prsty. A jak jsem byla i ohlá, tak se ozývaly záda. A ve stresu mi pořád padaly matičky z ruky. A než něco zašroubuju... V pátek to ale už šlo líp. Dokončili jsme to a pak jsem pokračovala v tom, co jsem dělala předtím. To se ke mně připojila naštěstí další kolegyně, tak jsem se s tím nemusela tahat sama. Pak jsme začaly dělat jiný typ a ten se nosil líp, ale sama bych to asi na vozík nedala. Tak jsem zvědavá na zítřek.

Na oběd je na výběr ze sedmi jídel. A co myslíte, že tam bývá? Nic pro vegany. Ale aspoň ve středu a v pátek jsem si něco vybrala. Ve středu ovocný salát. Byl super. A v pátek taky nějaký salát s ananasem. To jsem na to hleděla - fazole s ananasem? Byl to salát s fazolema a k tomu přes polovinu byly kousky ananasu. Ten jsem snědla napřed. Pak jsem ze zbytku snědla asi půlku a zbytek jsem si vzala dom. Další oběd si dám v úterý. Lečo s tofu! :D Lečo jsem ještě nikdy neměla. :D A tofu zrovna moc nevyhledávám. Další dny jsem neprohlížela, protože jsem nechtěla zdržovat, když za mnou už někdo stál a do konce přestávky zbývalo pár minut. Příště si nejdřív půjdu objednat jídlo a až pak na oběd. A naštěstí není problém s sebou mít svačinu, takže cca každé dvě hodiny sním banán. A pít můžu taky. Potom je vtipné sledovat po pracovní době, jak všichni stádovitě jdou do šaten. :D

Brzo budu mít svaly jak nějakej Rambo, jestli budu každej den tak posilovat. :D Na jaře si koupím kolo a budu jezdit na kole. Zítra jdu dom pěšky.


Dnes jsem byla na procházce a říkala jsem si, že by se dobře běhalo. Jenže jsem byla moc navlečená, tak jsem neběhala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liliana Landštejnská | Web | 8. ledna 2017 v 20:42 | Reagovat

Já teď zrovna hledám práci... protože v té předchozí mi na konci listopadu minulého roku neprodloužili smlouvu. Chci jít hlavně na ranní, to je asi moje jediná podmínka... co budu dělat je mi celkem jedno, ale velké plus bude, když u té práce nebudu potřebovat obsluhovat nějaký stroj nebo tak něco. Práce v týmu mi nevyhovuje, nerada dělám něco podle druhých lidí :-D Tak hlavně ať se ti v nové práci daří :-)

2 Zdebra | Web | 11. ledna 2017 v 17:20 | Reagovat

[1]: Děkuju.
JO, to chápu. Taky byla jedna směna mou podmínkou. A tento týden je to víc v pohodě. Akorát ráno je ledovej bus, a v druhým (teplejším) pak usínám. Taky bych nechtěla obsluhovat nějaký stroj. A už vůbec ne hlučnej. Stačí, že na šroubování používáme pistoli a občas někdo do něčeho klepne gumovou palicí nebo někdo používá foukací pistoli, ta dělá brutální rámus.
Práce v týmu mi taky nevyhovuje. Hlavně ne ve spěchu. Ale když se to člověk naučí, a dělá pořád dokola to stejné, tak je to pak v pohodě. Nejvíc se ale bojím, až budu montovat na lince, kde na to je 440 sekund. Sice se to nezdá, ale když se tam montují různé serepetičky, a ještě když mi pořád padají matičky...
Držím palce, ať brzy najdeš něco, co hledáš, nebo něco, o čem se ti ani nesnilo. Hlavně spokojenost. Aspoň si teď odpočineš.

3 Modrej sob | Web | 25. ledna 2017 v 16:38 | Reagovat

Jo, taky jsem mívala z práce slušnou fyzičku, pracovala jsem s postiženými :-). Teď už ji mám zase, teď tahám svoje vlastní těžkotonážní dítě... A už pomalu ani nevím, co to je chodit do práce.
Tak ať se daří!
(Vzpomněla jsem si na tenhle blog po velmi dlouhé době, chodívala jsem sem, když jsem ještě sídlila na blog.cz :-))

4 vivienne | Web | 31. ledna 2017 v 9:54 | Reagovat

Máš můj obdiv, obávám se, že takovou práci bych já nezvládla. Nejsem až tak manuálně zručná a kort, když vidím ten časový limit z toho bych byla ještě více ve stresu a vážně bych nic dohromady nedala.
Takže klobouk dolů :)

5 Zdebra | Web | 3. února 2017 v 19:50 | Reagovat

[4]: No, někdy to je na nervy, ale jsou i dny, kdy to je v pohodě. Ten časovej limit není taková hrůza. Zásadně se nikam neženu, protože ve stresu by mi akorát všechno padalo z ruky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama