"SB" nevedu!






Doporučuji:
_____________________________________________________________________________


Tarja v Košicích - prosinec 2016

29. srpna 2017 v 21:09 | Zdebra |  Zážitky
Pokračování koncertních článků. Minule jste si mohli přečíst Prahu, teď je řada na dobrodružné cestě do Košic. A samozřejmě i něco o koncertu. Jako vždy.

Katedrála v Košicích byla pěkně nasvícená




Na nádraží jsme přišly akorát, když už bylo otevřené. Na dotykové obrazovce, která stále blbla, jsme si našly nějaké spoje. Já jsem si pak šla koupit jízdenku do Košic. Doporučili mi Pendolino, které tam bude zhruba ve stejnou dobu, a vyjde levněji. Sice jsem musela o nějakou tu hodinu počkat déle, ale to nevadí. Jedna hodina už nic není. Zašly jsme si na čaj a dala jsem si ovocný salát, jenže ty kousky kiwi tam byly nezdralé, ta mně z toho pálil jazyk, že jsem to nechala. :( Není divu, když jsem celou noc vzhůru. To je pak člověk víc citlivější. A ještě mě čekaly další dvě probdělé noci. Monika odjela zase dřív, tak jsem pak dlouho byla sama. Když jsem šla z nástupiště, potkala jsem Kajču. Potom jsem si počkala, až otevřou nějaké obchody a trafiky. Prohlížela jsem si obrázky za výlohama. Zašla jsem si do Billy pro banány, dobila si kredit, tak jsem si pak aktivovala mobilní net. Ve zdravé výživě jsem si asi taky něco koupila. A asi i vodu. Utíkalo to pomalu, ale uteklo to.


Samozřejmě jsem nejdřív vlezla do špatného vagónu, takže mě pak hned někdo, kdo tam měl místenku, vyhodil! Když už jsem se uvelebila. :D Sedadlo 85 odpovídalo, ale vůz neměl číslo 6, ale jiné číslo (to už jsem si do poznámek v mobilu nezapsala). Mají čísla vagónů asi špatně viditelná. Naštěstí se dá projít do vedlejšího vagónu, a tam už někde čísla byly. Předtím jsem si jich při nástupu nikde zvenku nevšimla. Dostala jsem noviny, ve kterých stejně nebylo nic zajímavého a vodu. A asi jsem si koupila čaj. Škoda, že jsem si nepsala poznámky. Cesta probíhala zatím podle plánu. Bylo zajímavé sledovat, kde je a kde není sníh. A často jsem chodila na záchod. Dala jsem si mobil na nabíječku a poslouchala jsem a byla na facebooku (pokud byl zrovna signál). Hodně jsem spamila. Občas jsem si vyfotila krajinu. Projela jsem mnoha městy, kde už byla Tarja: Praha - Pardubice - Olomouc - Ostrava - Třinec. V Českém Těšíně mi přišla esemeska "Vítejte v Polsku". Za chvilku mi přiletěly další esemesky, tentokrát mě vítaly na Slovensku. Zírala jsem cestou na ty hory. A zasněžené! To jsem ještě nikdy neviděla! Nikdy jsem v zimě nebyla na horách, tak ta cesta nebyla nudná.

Vše bylo jak ve snu, takže to nakonec mělo jeden háček! V Liptovském Mikuláši nás vyhodili z vlaku kvůli poruše nebo co, a taky někde spadl strom na vlak. A to teoreticky mohlo být u toho vlaku, kterým jsem chtěla jet původně! Sněžilo! Takže to bylo venku osvěžení. A čerstvej vzduch! Mohla jsem se podívat dovnitř nádraží, jestli tam nemají nějaký stánek s pohledama, ale bála jsem se, že bych to nestihla, potřebovala jsem sledovat ostatní cestující, abych se jich nenápadně držela a věděla, kam nastoupit. Měli jsme přestoupit na R 603 z Blavy. To už jsem nebyla tak nadšená po tom Pendolinu. V rychlíku byl zaprášenej vzduch, ale bylo tam teplo. A samozřejmě plno. Zpoždění 88 minut! To je poslední poznámka z toho dne, co mám uloženou. Teď si to musím cucat z hlavy. Cestou mi v hlavě zněla hláška "Tatry sú kruté" ze seriálu "Hoď svišťom". Vlak se sunul jak šnek, často stál. Snědla jsem si proteinovou veggie tyčinku. Ještě nikdy jsem ju neměla, ale nebylo to naposledy. Na cesty se hodí. Jedla jsem ji dlouho, abych se nenudila. Potom se vlak rozjel víc, a už se postupně v kupé prostřídalo víc lidí. Výhled byl ale pořád fascinující. Jet tam v létě, tak hledím s otevřenou pusou jak Mr. Bean! :D Byla jsem ale nervózní. Už se začalo stmívat. Kolem druhé jsem tam už měla být!

V Košicích bylo na nádraží brutálně moc lidí. Ale v podchodě jsem se usmála na plakát Ugo šťávy. Jenže stánek jsem tam neviděla. Zašla jsem do lidlu. Koupila jsem si banány. Venku se mi ulevilo, když jsem se dostala pryč z těch davů. Byla už tma, tak jsem se bála, že tam netrefím. Šla jsem ale podle mapy, co jsem měla v hlavě. Došla jsem ke katedrále, která byla hezky osvícená a byla to snad ta nejhezčí katedrála, co jsem kdy viděla. Košice jsou pěkné město. Škoda, že jsem je neviděla za světla, to bych měla lepší fotky. Takhle za tmy se mi moc fotit nechtělo. A třeba by se mi za světla neosvícená katedrála tak nelíbila. Šla jsem si koupit pohledy. Potom jsem si šla koupit baterky a paměťovku, ale v tom obchodě paměťovky neměli, ale poradili mi, kde mají. Doprovodil mě nějaký pán, co poslouchá hard rock atd., takže vlastně "kolega". Koupila jsem si paměťovku a pak mě ještě dovedl k hale. Cestou mi ukazoval, kde co je za památky a zajímavá místa. Taky mi ukázal několik různých cest, ale šli jsme kolem hlavní cesty. U haly nikdo nebyl! Byli tam tak tři lidi. Zrovna, když jsem měla lístek dozadu. Zbývalo ale ještě dost času. Mohla jsem se třeba jít někam najíst, nebo se projít. Snědla jsem asi dva banány. Vypila jsem vodu, aby mi ji nezabavili. V batohu jsem objevila ještě šťávu, tak jsem se napila.


Tolik lidí bylo přede mnou. Vzadu je vidět asi i kousek spodku pódia. U předkapel bylo lidí ještě míň! Takový koncert byl vžycky můj sen. Na atmosféře to nijak neubralo, lidi se nemačkali jako sardinky (i když to už teď na koncertech není tak běžné jako ze začátku, co jsem začala jezdit).

Suddenlash

Slavný oštěp, který nikdo nechápal

Immension

Když začali pouštět, byli jsme pak ještě na chodbě. Chtěla jsem si zajít na záchod, ale ty byly v brutálním stavu, že jsem tam radši ani nešla. Naposledy jsem byla na WC v Pendolinu! U vchodu do haly pak už stáli lidi. Koupila jsem si vodu. Dali mi i účtenku! Objevil se tam i jeden známej, co byl i v Bratislavě 2014. Po vpuštění jsem si v klidu došla do mé první řady vzadu. Byla jsem někde uprostřed. Přede mnou dlouhá mezera, takže jsem měla dobrej výhled. Během předkapel tam byly tak dvě řady, možná jedna. Potom tam tak jedna přibyla. Takže jsem prakticky byla v nějaké páté řadě. A ani to nebylo daleko od pódia. Skoro jako první řada na festivalu. A asi mě i Tarja viděla. A na to, že byla poloprázdná hala, byla atmosféra super. Koncert měl stejný setlist jako v Praze, jen nezazněla Deliverance, takže jsem zas nevěděla, jak to v tom videu dopadlo.

Kdo to je?





Kdyby moje ruce měly oči, viděly by až na zem! Takovej bych měla výhled, kdybych byla o moje ruce vyšší!

Ale protože jsem hobit, musel mi stačit takový výhled. Nebylo to tak zlé, jak to vypadá na fotce. Ale ten dlouhán mi tam hodně zavazel.






Po koncertě jsme čekali u tourbusu. Byla mi zima, když jsem už dva dny nespala. Tarja nevyšla, ale byla možnost si nechat něco podepsat. Fotku s Alissou a Booklet Hydry jsem ale na podpis zatím nedala, tak jsem si nechala podepsat booklet The Shadow Self. Chtěla jsem totiž vidět, jak bude reagovat na podpisy Alissy a Sharon. Potom mě tam nebavilo stát a chodit dokolečka, tak jsem pomalu šla. Cestou jsem se stavila v jedné nekuřácké hospodě a dala si zázvorový čaj a vodu. Tarja mě tím zázvorem asi inspirovala. Bylo to brutálně silné, tak jsem pila pomalu, proto jsem si pak koupila i tu vodu. Do rána zbývalo času dost, tak jsem nespěchala, ale stejně jsem tam moc dlouho nebyla. Ale aspoň jsem se ohřála. A konečně jsem si zašla na záchod. Na jídlo jsem si tam nic nedávala. Venku bylo docela rušno, tak jsem mohla ještě někam zajít. Pak jsem potkala i nějakou hospodu, co měla otevřeno přes noc, tak jsem si tam dala aspoň hranolky. A na pití už nevím, jestli vodu nebo čaj nebo pivo. Byla jsem tam dlouho, ale pořád to bylo málo. Když jsem pak byla venku, nádraží ještě nebylo otevřené. Zašla jsem si ještě do bankomatu, abych si mohla koupit jízdenku.




Uhodnete písničku?

IMG_6060, pěkné číslo, že?


IMG_6066, taky pěkné, že?



See you soon!

Zase jsem to s těma fotkama ve článku přehnala, že? Zbytek fotek mám na rajčeti. Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama