Nějak začít musím!

Sobota v 0:21 | Zdebra |  Žvanění
Nějak začít musím! Tahle věta mě napadla jako název článku, když jsem se rozhodla, že začnu psát na blog skoro každý den jako dřív během školy. A taky mi ta věta připomněla jeden dávný "pohovor", kam jsem se vnutila s doporučenkou. Teď se aspoň našlo jedno téma, o kterém bych mohla napsat aspoň odstaveček. Je možné, že jsem o tom mohla už psát, ale jak se znám, chtěla jsem to nechat usadit a napsat to s odstupem času, aby to nebylo moc aktuální. A taky jsem chtěla sepsat dnešní den nebo tento týden. Uvidím, jak to dopadne.





Zpátky do minulosti k tomu pohovoru.
V jednom obchodě s kancelářskými a PC potřebami hledali prodavačku. O tom jsem se zmínila na pracáku, že jsem tam psala mail, ale neodpověděli, tak jsem dostala doporučenku. Bylo to už dávno. Zašla jsem tam a aktuální prodavačka důchodkyně se hned drze zeptala: "Co umíte?". Není to drzá otázka, ale její tón byl takovej nepříjemnej. A hned se vytahovala, co všechno tam musí zvládnout a jestli umím používat Pohodu. Brrr, tento software mi k srdci nikdy nepřirostl, když jsme ho používali ve škole. Ale možná je to i tím, že učitelky na to taky nadávaly, jak to byla nějaká trial verze nebo co. Kontaktní osoba tam samozřejmě nebyla, jak bývá obvykle zvykem, když je potřeba od někoho podpis a razítko. To je jednodušší zastihnout po koncertě Tarju. Domluvily jsme se teda na nějaký den v devět hodin. Myslím, že to bylo pondělí nebo čtvrtek. Že tam pan majitel bude.

V daný den jsem jela ráno v sedm. Oblíkla jsem si něco ok, ale nic příjemného. Navíc ten den pršelo, takže jsem pak byla dlouho někde pod střechou a byla nervní. Dokonce jsem si vzala kabelku. Nesnáším kabelky, jsou pro mě při chůzi nepraktické. Když jsem přišla v devět, řekly (ta prodavačka a ta vedoucí, co tam byla) mi, že tam ještě není, že mám přijít za čtvrt hodiny. Tak jsem se prošla po obchodním domě a sedla si na jednu lavičku, kde jsem hrála tetris nebo co. Pak jsem teda přesně po čtvrt hodině přišla a pořád nic. Tak mi řekly, ať si sednu. Po dlouhé době se uráčil přijít takový tlustý pán, že byl u doktora se zádama a že dostal injekci. Říkal to nadšeně. Nezdál se být nějak nepříjemný. Po chvilce začal výslech. Na prodejně u PC. Životopis jsem s sebou neměla, protože jsem to nepovažovala jako pohovor, když jsem tam byla jen s doporučenkou. Naštěstí jsem si vzpomněla, že mám někde v mailu nějakej uloženej, tak jsem si ho mohla vytisknout. Pochválil mě, že píšu všemi deseti. Rozebrali jsme životopis a pak mě pustili k softwaru Pohoda přímo u pokladny. "Velice příjemná" vedoucí dala najevo, že mě tam nechce, ale že si můžu zkusit tam něco najít. Už nevím, co to bylo, ale rozklikla jsem správnou nabídku, najela na správnou položku a ta prodavačka hned začala být hrozně moudrá a poučovala. Nejspíš to ani neviděly, když jsem to nerozklikla. Na cizích počítačích odjakživa neklikám na neznámá místa, když mám někoho za zády. A když jsem řekla, že bych se to naučila, pokud by nevadilo, že jsem pomalá, tak vedoucí hned odsekla, že to by teda vadilo. Hlavně, že si stěžovala na nějaké holky, co tam dělaly hromadu chyb a ona to po nich musela opravovat. Navíc jsem to myslela tak, že vše dělám v klidu a ne ve spěchu. Pak není divu, že tam bylo tolik chyb, když ty holky byly v takovém stresu.

Pohovor pokračoval. Během něj jsem řekla tu větu z nadpisu a on se toho chytil a navrhl, že bych si to mohla třeba vyzkoušet na jeden, dva dny. A že by mi dal 50 Kč na hodinu. A že si to mám promyslet a pak mu napsat na mail. Jelikož mě tam poslala ta známá instituce, tak se nehodilo říct "Ne", aby to pak bylo i v doporučence. Tak jsem si řekla, že mu pak napíšu. Údajně by prej nevadilo, kdybych v létě jela na festival! Dokonce se i zajímal, co to je za festival. Dalo se s ním v pohodě mluvit. Do doporučenky zatrhnul nějakou možnost, že jsem byla vybrána do výběrového řízení (nebo jak to tam je). Blbé bylo, když jsem se zmínila, že mi vadí telefonování. To zase pochopili jinak. Samozřejmě kdybych někde musela telefonovat, tak bych to zvládla, jen mi vadí, když mi někdo mluví do ucha a když nerozumím, co ta osoba na druhé straně říká.

Doporučenku jsem za pár dní odevzdala, jenže zprostředkovatelka ještě potřebovala vědět, jak to výběrové řízení dopadlo, takže jsem tam musela jít ještě jednou! Tak jsem tam v ten den zašla. Byla tam jen vedoucí a řekla, že tam šéf není. Že je v Olomouci. Že mám přijít jindy. Dejme tomu, že v pondělí. V sobotu jsem totiž nemohla. Doporučenku jsem jim tam nechala, že ji v sobotu vyplní a já si ji jen vyzvednu. Napsala jsem tomu šéfovi mail, že mám zájem si to vyzkoušet. Bez odpovědi! Možná se maily ale někde cestou ztratí. Protože jakmile jsem začala letos používat různé stránky s formulářema, tak odpovědi na reakce na inzeráty přicházely. To už předbíhám.

V pondělí jsem tam přišla a šéf nikde! Doporučenku taky nemohly najít. Tu jsem našla já! :D Nebyla vyplněná! Volaly mu, poslaly mu ji naskenovanou a dlouho, dlouho nic. Seděla jsem tam jak puťka a čekala. A v hlavě se mi tvořila nějaká detektivka. Po hodině mu volaly znovu, tak se uráčil to poslat zpátky, jenže to neuměly vytisknout! A to ta prodavačka machrovala, jak to tam všechno zná, a že to, že mám doma počítač ještě neznamená, že se v tom vyznám. V hardwaru jsem se nikdy moc nevyznala tolik jako v softwaru, ale vím, co je to cartridge! Ta vedoucí se tvářila, jako by všechno uměla snad odjakživa, jako by nikdy nebyla v ničem začátečník. Volaly mu ještě jednou, ať to naskenuje jinak, že se jim to nechce vytisknout. Měla jsem chuť jim říct, ať mě k tomu pustí, že si to vytisknu sama, ale nechtěla jsem si kazit náladu. Vytiskly mi to na nějaký fotopapír a barevně. Poděkovala jsem a odešla a ještě mě urazilo, co tam napsal. Prej "Bázlivá, strach z telefonátů" nebo něco takovýho. Když jsem měla strašné oblečení, tak je jasné, že jsem nebyla ve své kůži! Navíc mě neviděl v "akci", tak jak mě může soudit? To, že si udržuju odstup, neznamená, že bych byla špatná pro tuto pozici. Ale nijak jsem po té pozici netoužila, tak možná podvědomě jsem tak působila.

Ihned jsem si v tu dobu vzpomněla na první úspěšný pohovor, kam jsem přišla v riflích, protože 3. března 2015 začalo ráno sněžit a byla jsem nachlazená (to se spustila detoxikace od všelijakých uzenin), tak jsem nechtěla jít v tenkých kalhotách. A pod svetr jsem si dala Tarja tričko, aby mě to neškrabalo a abych se cítila dobře. A kolem krku jsem si omotala finskou šálu. A byla jsem ve svém živlu. Navíc taky záleží na kolektivu a prostředí. Škoda, že to byla jen stáž.

S oblibou říkám: "Trpělivost růže přináší" a nikam se neženu. Kdyby se trpělivost mohla prodávat, jsem milionář. Ale možná by mi došly zásoby. :D


Příběh ale ještě nekončí. Ještě dlouho jsem se vnucovala dál a dál. Naštěstí jsem ještě měla našetřeno, ale už by se něco hodilo. Takže jsem pak na podzim dostala doporučenku do jedné nejmenované fabriky v Komořanech. Už jsem o tom i začala uvažovat, že tam napíšu nebo že tam zajdu, tak se to aspoň urychlilo. No, jak se to vezme. Zajela jsem tam ale až další den. Musela jsem se psychicky připravit. Když jsem vešla do administrativní budovy, byla jsem překvapená. Tehdy mile. Dostala jsem kartu, abych se mohla dostat přes turniket a vyplnila jsem formulář. Pohovor byl ok. Personalistka se mi zdála milá. Nástup by byl v prosinci, jenže tam byly Tarjiny koncerty v Praze, Košicích, Zlíně a v Bratislavě. Potom jsem asi dvě hodiny čekala na recepci na vedoucího, aby mě tam provedl. Kvůli pár minutám... Vyzkoušela jsem si na čas připevnit nějaké kabely (měli by zvýšit obtížnost takového testování, protože to pak vezmou každého, a pak skoro všem po zkušební době dají sbohem). Potom jsme se domluvili na podrobnostech a když jsem se zmínila o koncertech, okamžitě se zeptal: "Jeden koncert nestačí?" a já jen: "Ne". Kdo mě nezná, nemůže vědět, že čím dál jsem od naší dědiny, tím jsem uvolněnější. A ty koncerty mi dodávají tolik energie, že bez ní bych byla ztracená. Bez koncertů bych tu už nejspíš ani nebyla. Nebo bych byla vynervovaná troska. Nakonec mi personalistka řekla, že volala zprostředkovatelce, že výjimečně se ten nástup posune na leden. Co by to taky bylo za logiku nastupovat poslední měsíc v roce? A prej jí údajně vedoucí řekl, že jsem šikovná. To beztak říká o všech, když je ten test tak primitivní. Asi ví, jak na lidi. Navíc kdybych nastupovala v prosinci, nevím, jak bych stihla zajít k doktorce pro výpis z karty a pak k jejich doktorovi, kterej tam následující týden nebyl, protože byl na nějakým kongresu, takže se jeho ordinační hodiny přesunuly ze čtvrtka na úterý (které už bylo), a to jsem se dozvěděla až tam. A pak byla ta Tarja, a to už byl prosinec. A tak jsem tam jela po návratu z Bratislavy. V čekárně bylo dost lidí, ale bylo tam veselo. Všem měřil tlak, ale mně nic. Jen to podepsal, vyplnil atd. A to bylo vše. Čekala jsem tam předtím dlouho. A co teprv čekat celej den, než budou 4 hodiny odpoledne, když jsem po koncertě nespala a jela tam rovnou z Brna... Celkem mě zajímalo, jakej mám tlak. A ono zrovna nic. Ještě po mně chtěli výpis z RT, ten jsem si vyřídila hned. Měla jsem jim aspoň dát doklad, aby mi to proplatili! A ještě po mně chtěla fotku, kterou mi pak nevrátili!

Když už jsem se tam na jaře začala pomalu zabydlovat, cítit se tam dobře, tak mi vedoucí předposlední den v březnu řekl, že zítra jdu naposledy. V tu dobu neprodloužili smlouvy hodně lidem. Hlavně, že tvrdí, jak je málo lidí, a že nechcou o nikoho přijít. A pak se jich takhle zbavují!


A jak to tak vypadá, na sepsání tohoto týdne už nezbývá prostor. Pokud se chcete na něco zeptat, ptejte se. Třeba z toho bude další článek.

Teď mě napadá, že bych mohla napsat i nějaký další podobný článek, jak jsem si hledala aktuální práci. Co myslíte? Bue to někoho zajímat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Doporučuji:
_____________________________________________________________________________